Tak jsme oslavili 1400 našich příběhů. Velké fajn.

 

A teď k něčemu vážnějšímu. To, co jsme v minulých komentářích naznačovali, se děje stále víc. Satira je v našich dílech na prudkém vzestupu. Takže je čas na téma možná nejdůležitější. Satira a svoboda slova. Jednoduše řečeno: Kam až satira může?

 

Náš pohled není převratný, naopak staví na základech, které již platí od svobodných 90. let. I proto se domníváme, že není potřeba přijímat nové předpisy, nové paragrafy, nové výklady a zvláště ne ultra nové nápady z ciziny, přestože by byla momentálně sebevíc spřátelená.

 

Satira by podle nás neměla vyzývat k útokům na lidi, zvířata, živé a neživé tvory, k ničení, k násilí či k teroristickým činům. Mimořádně silnou ochranu mají mít děti (u protivných puberťáků si už tím nejsme tak jisti). A v bezpečí by měly být osobní údaje (celebrity je stejně samy rády vykecají).

 

Vše ostatní však už je prostorem pro satiru, parodii, nadsázku (zveličování), dvojsmysl, sarkasmus, absurditu, ironii, výsměch, pamflet, bajku, černý humor (v českém pojetí, ne v americkém), útočnost, kousavost, jízlivost, bodavost, pichlavost, peprnost, prostě vtipné hrátky s češtinou všeho druhu.

 

Je v české tradici dělat si legraci ze všeho. Udržme si ji. Je cenná, je zdravá, je okysličující. V minulosti pomáhala přežít, dnes pomáhá nevěřit dogmatům, nejvyšším pravdám, cizím učením, falešné pokrokovosti, zdeúřední korektnosti, novým a ještě novějším aktivistickým vlnám.

 

Nepřijímejme ani tradice či nápady z ciziny. Jsou-li tam snad zvyklí na slovo poslouchat své úřady, své ideology, své mesiáše a podle nich mašírovat, respektujme to, ale nepřijímejme. Nenechme si to vnutit. Za žádnou cenu. Držme si zdravý odstup, případně zesilme obranu všeho druhu.

 

Papežové i migranti, králové i zbohatlíci, bankéři i novináři, hackeři i chuďasové, politici i policisté, géniové i troubové, soudci i státní zas-tupci, nafoukanci i genderistky, ženy i muži i nová pohlaví, mimozemšťané i ufologové, aktivisté i zbrojaři, rošťáci i pošťáci, zelení i modří, černí i červení, žlutí i duhoví, unie všeho spojení, státy i náboženství, počasí i bezčasí, vodníci i podvodníci atd., atd. Nikdo a nic nemůže být mimo možnost zásahu satirickým šípem. I kdyby si snad sebevíc stěžoval, že mu to vadí nebo že jde o nenávist.

 

Ano, přiznáváme se, že my osobně jsme k některým kategoriím satiry/humoru spíše zdrženliví, že některé nemusíme. Ale nikomu dalšímu bychom na ně nikdy nebrali právo.

 

Satira by měla být také lidem nabízena (nikoliv vnucována) za jasných podmínek. Tedy tam, kde se jí mohou snadno vyhnout, pokud o ni nestojí. Ne tedy například ve veřejné dopravě.

 

Český čtenář, posluchač, divák si rozhodne, zda ji přijme, nebo zda ji obloukem obejde. Rozhodne se sám, bez „nápovědy“ úřadů, která satira u něj uspěje. K tomu ovšem musí satira beztrestně existovat.

 

Určitě jsme nepromysleli všechny varianty, tak nám to s nadhledem odpusťte. Nejsme právníci, ani, ach běda, bdělí cenzoři.

 

Vaši

Bětka a autor

Ano, oslavili jsme 1300 našich příběhů. A nějak došlo k tomu, že jsme si vzpomněli na začátky. Neděláme to často, protože se bojíme, že bychom svým starším příběhům už nerozuměli. Ale teď se to tak nějak hodilo.

A zjistili jsme, že naše příběhy tehdy jely na vlně vtipu, legrace, srandy, nadsázky, absurdity, potrhlosti, křehkosti, snílkovství, nostalgie či třeba romantiky. Prostě jsme pokoušeli humor (upozornění pro kritiky, kvalitu dnes neřešíme, vždyť slavíme).

 

Až později se do příběhů začala vkrádat satira - do tohoto pytle házíme také ironii, sarkasmus, jízlivost, lehký výsměch, pohlavkování nebo nechápavé kroucení vlastní hlavou a cizíma ušima.

 

Tak tedy satira. Přicházela jako občasný host.

 

Teď je tu s námi asi už nastálo. Máme ji rádi, ale přece jen se divíme, proč se tu vzala.

 

Tlačila ji k nám doba? Naše zmoudření? Nebo snad sociální sítě, jejichž vlivu se dnes nedá úplně vyhnout a na které lze všechno svést?

 

Naše odpověď se nejdřív přikláněla k tomu, že za to může doba: nějak blbne a to stále víc a rychleji.

Potom jsme si ovšem začali podrobněji všímat životopisů nedávných uměleckých bardů (tehdejších celebrit, přeloženo).

 

Ejhle, ejhle. I za nich doba většinou blbla a to stále víc a rychleji. Často dokonce v takové míře, že si to dnes raději ani nechceme připouštět.

 

A ovlivnilo snad poznatky těchto moudrých také jejich stárnutí?

 

Jasně, víme, že starý/stará jsi jen tak, jak se cítíš, jak si to připustíš, tedy jsi vlastně stále mlád/mladá. Viz naše oblíbené motivační příručky.

 

Ale něco na tom asi bude.

 

Takže máme dva viníky. Dobu a stárnutí.

 

Stárnutí. Stáří. Stařešinové. Senioři. Rada seniorů? Rada moudrých!

 

Konečně. Už jsme vystavěli ten oslí můstek od stárnutí k moudrosti. Abychom si dodali odvahy a humoru.

Protože je to nezastavitelný proces. Každý stárne. I ten/ta nejmladší. A možná zároveň i moudří. Tedy ne že ti moudří moudří, ale on/ona moudří. Sloveso, co ještě není ve slovníku. Prostě je stále chytřejší, osekáván/-a zkušenostmi, úspěchy, radostmi… další si už doplňujte při dlouhých zimních jarních večerech sami.

 

Uf. Snad jsme z toho vybruslili.

 

Takže na skoro začátek. Satira. Máme ji rádi. To už jsme psali. Přesto tak nějak doufáme, že v našich příbězích nikdy nepřemůže humor.

 

Ideální by možná bylo – slovo do letité pranice – 60 procent pro humor, 40 procent pro satiru. Uvidíme, necháme se překvapit. A snad jsme si touto krátkou pasáží trochu udobřili věcněji založené čtenáře, nebo nedejbože, dokonce matematiky.

 

A pokud ne, tak, tak…

 

Tak za to můžou sociální sítě.

 

Hanba jim. Hoďte na ně internetovou síť.

 

Vaši

Bětka/Betka a autor

Letními a podzimními vodami jsme dopluli - Betka a autor - až sem.

 

Oslavili jsme společně díl číslo 1200.

 

A dál?

 

Autor se změnil.

 

Nyní přichází autor, který chce navazovat na to dobré, ale zároveň jako každý autor-tvůrce hodlá zkoušet to své, originální. Říká, že když časy divočejí, je třeba být také divočejší, tedy hravější i dravější.

Stále bychom však chtěli nabízet Humor a Satiru.

 

Aby v našich dílech byly láska, úsměv, vlídnost, nadhled, uvolněná shovívavost, přátelský štulec či kamarádská herda, básnivost, snílkovství, fantazie, rozpustilost, spojování nečekaného s čekaným, převracení neznámého naruby a zase zpět, hledáni překvapivé pointy, zkoprnělé poulení očí nad přemety počasí, neúcta k již zašedlým či náhle zezelenalým autoritám, kopance do zadnic cenzorů v jakékoliv jejich podobě, výsměch falešným vzorům ze zahraničí, odhalování všeznalých a všemocných inkvizitorů jediné pravdy, poděkování češtině za její zázraky, uznání tvorbě humoristů, radost beze slov, úžas nad zázraky běžného dne, prosté bytí, život.

 

Přejeme si dobrou a veselou plavbu.

 

Vaši

Betka a autor