Tak jsme slavili 2900 dílů.

 

Venku se střídala vedra, bouřky, lijavce. Jeden úkaz vyháněl druhý, než přišel třetí.

 

Naštěstí i při tom vznikaly naše nové díly.

 

Uf.

 

Ne. Nebyl to vnitřní autopilot. Žádné drogy nebo jiné povzbuzující prostředky. Ani – s ohledem na dnešní dobu – žádná umělá inteligence (AI).

 

Byl to… proces. Snad tvůrčí. Průběhem určitě, možná i výsledkem.

 

A když se příběh povede, je to pro nás stále potěšení.

 

Že jsme přispěli… uf… svými vytrvalými kapkami do toho lijáku, svým náhlými nápady do těch blesků, svým potem do těch vedřin.

 

A jsme zase na začátku. Jako každý tvůrce. To nezní špatně.

 

Tak ať (nám) to šlape.

 

 

Vaši

autor a Betka a Bětka

 

Tak jsme slavili… hele, jak venku hustě sněží. Jo, 2800. díl.

 

Bylo to fajn, připomíná mi to dřívější vánice, které se už dnes u nás nevidí.

 

Eh, trošku to motám. Radši upřesním. Jakože to říkám přesně, ale motám to dohromady.

 

Oslava byla fajn, dobrá nálada, olympiáda. Ne, to není pokus o rým, to je dokreslení oslavy. Olympiáda se nám do ní vkradla, no, spíše hlasitě vlomila. Nešlo jí přehlednout, nešlo jí přeslechnout.

 

A hned také přispěla několika příběhy do našich dílů. Vtipnými, jak jinak. Pokud souhlasíte, souhlaste nahlas. Pokud nesouhlasíte, mlčte a přemýšlejte o své nápravě.

 

A tolik sněhu bylo. Žádné troškaření.

Tam venku.

Tehdy na olympiádě.

Tady venku.

Teď po oslavě.

 

Skvělé, uf, tak přece jsem našel nějakou spojitost mezi oběma světy. Nebo aspoň most pro pořádného osla.

 

Ale tím jsem už svoji fantazii úplně vyčerpal.

 

Navíc tu sedím a píšu bez pomoci Betky/Bětky. Urazila se, když jsem nedávno uvažoval o zapojení umělé inteligence (AI) a lepší jiné tváři našich dobrodružství.

 

Ale nebojte, ona tu se mnou zůstane.

 

Betka/Bětka. Jako subjekt, hybatel, hlavní postava, neohrožená hrdinka – počkejte…. volá na mě odvedle, že už dobrý a stačí – našich dílů.

 

AI vlastně zůstane také. Jako příležitostný objekt našich setkávání. Jako taková modelka přítomnosti i budoucnosti, jako vysněná tvárná kráska, schopná… eh, co to píšu. Psst, to bylo jen mezi námi.

 

A možná jako naše spolupracovnice, to ještě uvidíme.

Když se nám bude chtít a ona bude chtít a umět.

 

 

Váš Vaši

 

Autor a      (tuhle mezeru máš za to)                   Betka/Bětka

Tak jsme slavili 2700 dílů.

 

Nějak na přelomu slunce a deště to bylo. Hladícího slunce a deptajícího deště. Nebo snad úmorného slunce a svěžího deště?

 

Lidem se počasí nezavděčí.

 

A co jsme my se svými příběhy proti slunci, dešti, větru, sněhu, proti přírodě?

 

Malí.

 

Snad... aspoň snaživí.

 

Za každého počasí pokračujeme.

 

Nechlubíme se, nestěžujeme si, prostě jsme...

 

 

 

 

… prostě jsme trochu spali. A zaspali jsme. S tímto naším sloupkem.

Vždyť nyní už venku sněží.

 

Počasí se pořádně posunulo.

 

Zatímco při tomhle psaní bylo spaní a teď jsme trochu nahraní.

 

A jaké je poučení?

 

Počasí táhne svou káru dál a dál.

A je jen na tvůrcích, zda tak učiní také.

 

Nebo spí

Málem jsme napsali: nebo spí na vavřínech.

No. My žádné vavříny nemáme. Ani skutečné, ani pomyslné.

Ale prý spaní na nich také není nic moc.

 

Takže my už táhneme.

Ale ne jako odsud pryč.

Vlastně jako odsud pryč, ale i s tímto sloupkem a našimi příběhy.

Je to zmatené, ale vy nám určitě rozumíte.

A snad nás na té cestě doprovodíte.

 

Tak už táhni, Betko!

Tak už táhni, autore!

Tak už táhni, Bětko!

 

Tak už všichni táhněte!!!

 

Ale ne do…, ale dopředu přece.

 

 

Vaši

Betka, autor, Bětka