Tak jsme slavili 2600 dílů.

 

Je to fajn. Vážně dobrý. Chutná to. Má to šťávu. Oblizujeme se.

 

Ehm, to byl ještě dovětek k slavnostnímu rautu. Ne sebehodnocení!

 

Dost, stačí!! Pošťuchujeme se tady, Betka/Bětka i autor.

 

 

 

 

Už jsme zase soustředění. Ale naše příběhy jsou vlastně takovými…

… jednohubkami.

 

Někteří tedy mluví o kanapkách, ale my se nechceme válet na kanapi.

 

My jsme jiní.

 

Několik okének.

A v nich celý svět. Náš, možná váš či…                           jejich.

 

Místo pusy snad potěší bránici, i když se brání. Ústa zkroutí do úsměvu. Oči přimhouří. Vyrazí dech.

 

Ech.

 

Ano, máme také hůře skousnutelné příběhy. Ironicko-parodicko-satirické. Prostě ostřejší čtvrteční chuť pro labužníky. A také máme příběhy pro ty další protestanty. Ano, ty protestující proti středečním pikantériím.

 

Ale jinak se snažíme naše čtenáře spíše vlídně občerstvit. Občerstvit, ne obžerstvit.

 

Proto jsou naše stripy krátké. Možná na jedno použití. Ale možná zanechají trvalejší chuť. Či náznak pohody a...

 

Aha, vám už z těch všech našich slov slov slov vyhládlo. Přemýšlíte, co si teď dáte. Hm.

 

Tak si něco dejte a nedejte se.

 

A pak se zase vraťte k našemu tácu jednohubek.

 

Dobrou chuť, fajn čtení a koukání!

 

 

Vaši

Autor a Betka/Bětka

Tak jsme oslavili 2500 dílů. Bylo to, je to…

 

 

… trochu v bílé mlze. I na monitoru.

 

A co teď?

Začni.

Já?

 

Ne, to je důležitější!

Ne, ne, tohle je důležitější!! 

Tak se shodnem? 

Že se neshodnem?   

 

Vysvětlíme:  

Bětka se chtěla bavit o B-věcech v našich společných dílech/příbězích.

Autor chtěl mluvit o A-věcech.

Ale neshodli jsme se, které z nich jsou áčkové a které béčkové. A tak to necháme na vás… Céčkách. 

Ops. To nebyl dobrý vtip.

Tak lépe: Na vás Č, jako čtenářích.  

 

Pojďme radši dál. 

Ano, tak dál. 

Ale to už je dneska vlastně všechno. 

Aha.

 

Takže mezi námi domluveno? 

Domluveno! 

….  

Proč nic neříkáš? 

Vždyť je domluveno. 

Nerozumím… 

Když je domluveno, tak se mlčí. 

... 

Mlčíš, nebo nemáš co říct? 

Dobře. Domluveno. 

 

Už mlčíš?  

Mlčíme. 

Konečně shoda. 

Domluvená! 

Domluveno! 

Pssssst.

Aha, tak tedy… tady pssst! 

Psssst! Psssst!    

 

 

Vaši 

Bětka a Autor

Tak jsme       slavili      2400                 příběhů.

 

Ne, mezery nejsou výsledkem divokosti oslav.

 

Ale soubojem s Vedrem. Píšeme ho už s velkým V. Chceme s ním být totiž zadobře při naší Tvorbě.

(a jsme si dovolili, vždyť nás už znáte, psát u naší Tvorby také velké T)

 

Takže k tomu Vedru.

Tedy k té Tvorbě.

A ještě přesněji: k Tvorbě ve Vedru.

No, zatím nic moc.

 

 

Pozor, už je tu horká myšlenka: Tvorbou našich příběhů bychom vás chtěli rozpálit. Smíchem, vztekem,       smíchem, vzte- to stačí, nebo se nám to s tím vztekem opravdu podaří. A nevíme, jestli bychom to pak smíchem vyžehlili.  

               Tak asi ne, ve Vedru se prý žehlit nemá. 

Uf, to jsme se ale zpotili, než jsme tohle vypotili.

 

 

To bude všechno tím vedrem.

Ano, je to nutné. Začínáme už raději ochlazovat. Takže jedině s malým v.

 

 

 

Když tak tedy zhodnotíme naši dnešní tvorbu, chladíme, chladíme, je to spíše tvorba nebo už vorba.

 

 

Ale to už jsme se dostali. Přímo

 

 

 

Aha, ještě rychle vzkaz na závěr.

Mějte se teplotně přiměřeně.

 

 

 

vaši

autor a bětka (no jo, dneska jsme byli takhle malí)