Konečně. Co to dalo přemlouvání, ale uspěla jsem. Od března budu mít nový vzhled. Není to sice přímo elitní New Look, ale k prvním bazaarovitým změnám jsem svého konzervativního autora dotlačila.

Můžete posoudit sami, jak se změny povedly. Můžete dát najevo i své mínění na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Můj autor tvrdil, že správná hrdinka kreslených stripů by měla mít roky stejný vzhled, nejlépe pak po celá desetiletí.

To mě až vyděsilo. Taková stará konzerva...

V době, kdy se toho tolik mění v závratném tempu, mi tento názor přišel mírně řečeno překonaný.

Navíc se chci líbit. Samozřejmě, ne jen tak líbivě, povrchně, pozlátkově, misskovitě … i když, počkat, proč vlastně ne? Prostě se chci líbit.

Tečka za větou ukazuje, že nehodlám nic dalšího dodávat.

Takže pro březen si chystám nový barevný kabátek na své dvoulitrové plastové tělo.  Je trochu těsný, ale tak nejlépe vyniknou mé pivní proporce.

A myslím, že změny budou pokračovat i dál. Například moje kulatá hlava se už těší na nový účes.

Proč bych tedy měla ukazovat jen jednu podobu? Zvláště když mám v hlavě připraveno tolik nových nápadů, moudrostí, vtipů, banalit, hloupostí, nedomyšleností i vyložených trapností.

Prostě takový je můj život, nebudu ho skrývat pod jedinou uniformou. Muži a ženy v uniformách tedy vypadají sexy, někdy přímo vrrrrrrrr  k sežrání (no dobře, doplňte si jiné přirovnání, výstižnější), ale to je jiná kapitola, to jsem trochu odbočila.

Takže doufám, že svou petku budete vídat v různých podobách. A některé se vám třeba budou i líbit.

Vaše pozměněná petka Betka

Můj autor se vrátil z kurzu o copywritingu a dalších šikovnostech, jak všechno prodat. Chvíli se na mě divně díval a prohodil, že je snadné dělat reklamu dobrému produktu.

Pak se na mě zase chvíli díval, ale už nic neříkal a nic nevymýšlel a nic nedělal.

Nevím, co mu v tom kurzu nakukali, ale pochopila jsem, že jsem ho zklamala. Chtěl být vtipný, chtěl být moudrý, chtěl být slavný, chtěl být bohatý – pochopitelně v opačném pořadí – a já ho k tomu měla přes noc dovést.

A najednou mu došlo, že se mnou to asi nepůjde.

Přesto nás – snad – čeká ještě dlouhá společná cesta.

K pochopení, že výmluvy na malý trh nepomohou.

K pochopení, že čtenář je králem. Neustále, pořád, nonstop, furt. A když se mu něco nelíbí, velmi rychle ukáže palcem dolů.

K pochopení, že i pobavení hrstky příznivců potěší.

K pochopení, že někdy si člověk musí udělat radost sám a ostatní se k němu buď přidají, nebo také ne.

K pochopení, že i slabší produkt lze vytrvale zlepšovat, aby přinášel radost.

Uf, mám svého autora ještě co učit.

Vaše Betka

V nedávných dnech jsem podnikla několik spanilých cest za svými čtenáři.

Přiznám to, jsem marnivá a byla jsem zvědavá, co říkají mému vzhledu, mému střihu, mým nápadům, mým atd. Hodnotit se toho dá na mě přece hodně.

Nejdříve mě přivítalo slovo: Zvláštní. Mám ho ráda, schová se toho pod něj tolik, že si ho pro sebe překládám mile, příznivě. Mám ráda svou naivitu. Jsem prostě zvláštní.

Byl tu i jeden čtenář, který neohroženě použil slova Hrozně Hezké a Zajímavé.  Druhý naopak po straně zkoumal, co hulím.

A ti další a další čtenáři?

Mlčeli.

Jindy ostříleným harcovníkům došla řeč. Prošli přitom už nejednou diskusí, hádkou a rvačkou a teď mlčeli.

Nejdříve jsem se cítila polichocená. Já, já, já jsem jim dokázala vyrazit dech.

Pak mě napadlo, že je to milosrdné mlčení. Typu Hrůza Nesmírná, S Tím Nechci Nic Mít, Tady Je Každá Rada Drahá, Věřili Byste Tomu?, Dávám Tomu Měsíc (nehodící se škrtněte, ano, právě vy a vy).

Dívali se na mě možná pohledem: Že právě vy jste se svlékla na veřejnosti, madam.

Jak si to tedy má dvoulitrová pivní petka vykládat? Zahanbeně jsem se cítila, jako bych právě prozradila, že ve mně je místo piva jeden z kolových nápojů. 

Takže slova na závěr.

Mám vám toho tolik říci.

A proto teď mlčím.

Vaše Betka